Pochopit minulost znamená porozumět přítomnosti...

17.06.2012 17:34:20

Vznik písma

Vznik písma byl jedním z nejvýznamnějších okamžiků v dějinách lidstva. Stal se prostředkem vzniku a rozvoje pokročilejších civilizací a prvek, který umožnil přenášet cenné zkušenosti a poznatky napříč generacemi. Sdělování informací za pomoci nejstarších jeskynních maleb datujeme již do doby před více než 30 000 lety. V tomto období vznikla v komunitách pravěkých lovců-sběračů potřeba sdělit praktické a důležité myšlenky ostatním, například informace o táhnoucí lovné zvěři, neboť často mohly mít tato sdělení o dostupné potravě nebo surovinách hodnotu života všech členů tlupy.

Jedním z prvních nejrozšířenějších symbolů mohla být šipka, ukazující kýžený směr. Postupně byla symbolika vylepšována přidáním dalších sdělení, například přikreslením či vyrytím symbolu zvířete nebo snad i vzdálenosti od cíle v podobě množství čárek apod. Ve všech těchto případech však ještě nešlo o skutečné písmo.

K pochopení nejstarších typů předpísemné komunikace může výrazně pomoci studium symboliky a komunikace některých dnešních domorodých kmenů (např. v Austrálii). Mezi nimi jsou totiž stálerozšířené tzv. mnemotechnické pomůcky, a to v podobě uzlů, zářezů, vrubů či různě vázaných šňůrek. K předpísemné symbolice patřily také primitivní teritoriální nebo vlastnické značky, které sdělovaly širokému okolí, kdo že je vlastníkem nějakého území, obydlí nebo později domácího zvířectva. Tyto značky mohly stát již velmi blízko skutečným počátkům písma.

Vznik a vývoj písma byl velmi dlouhodobý a složitý proces. Není náhoda, že písmo vzniká právě v době, kdy se v oblasti Mezopotámie a později i Egypta utvářejí první dynastické civilizace. Právě při jejich vzniku sehrálo písmo nezastupitelnou roli. Teprve až se vznikem písma totiž mohly vzniknout hospodářství, diplomacie, literatura nebo věda v tom nejširším slova smyslu. Písmu bezpochybypředcházely symboly v podobě obrázků. Zpodobnění jakékoliv věci nebo zvířete vycházelo právě z tvaru takového objektu. Hovoříme o tzv. piktogramech, obrázcích vyjadřujících myšlenky. Jejich společným znakem byla obecná srozumitelnost. Zajímavé je, že podobné jednoduché všem známé symboly používáme dodnes (symbol lebky a zkřížených hnátů, čůrající chlapeček a holčička na dveřích od toalet apod.)

Z piktogramů se postupem doby vyvinulo poněkud složitější písmo pojmové, neboli ideografické. To dokázalo obsáhnout i složitější symboliku a jediný obrázek mohl nabýt více významů v závislosti na jeho kontextu. Pojmové písmo bylo již úspornější, přesto ještě vyžadovalo příliš velký počet znaků, aby mohlo plnit funkci skutečného písma.

Předpokládáme, že pravé písmo vzniklo nezávisle na čtyřech místech světa – v Mezopotámii, Číně, Egyptě a ve Střední a Jižní Americe (kde se nacházely předkolumbovské civilizace). S výjimkou amerického písma, které vzniklo výrazně později než ostatní (až kolem roku 900 př. n. l.), vznikají všechny z původně neolitického proto-písma asi ve 4. tisíciletí př. n. l.

U klínového písma v Mezopotámii a hieroglyfů v Egyptě je zajímavé, že jednotlivé znaky se začaly vztahovat ke zvukům odpovídajících slov a nabývaly tak postupně fonetické hodnoty (znak označoval určitý vydávaný zvuk). Zůstává však stále neobjasněno, zda je starší mezopotamské nebo egyptské písmo. O původu čínského písma dosud chybí množství informací. Pravděpodobně sahá až do doby kolem roku 6 000 př. n. l. Tak staré jsou některé ryté nápisy na želvích krunýřích, ale ty zřejmě představují pouze proto-písmo. Zcela nepochybné doklady o nejstarším opravdovém čínském písmu jsou tak známé až z období kolem roku 1 600 př. n. l. Civilizace v údolí řeky Indu vyvinula vlastní písmo možná již kolem roku 3 000 př. n. l.

Dalším stupněm ve vývoji písma je jeho zjednodušení. Zásluhu na pokročilejším fonetickém (hláskovém) písmu mají především Féničané a po nich pak Řekové.

Vznik písma označují historikové významným historickým předělem mezi obdobím pravěku a starověku (4. tisíciletí př. n. l.). První písemné doklady jsou na lokalitách příslušných starověkých civilizací obvykle následovány celými staletími, kdy se dochovají pouze zlomkovité pozůstatky nápisů. Než se jednotlivé společnosti dostanou od nápisů ke skutečným literárním útvarům, trvá to ještě velmi dlouho. U nejstarších literárních společností jde obvykle zhruba o 600 let.

Písmo se neustále vyvíjí a k jakési zrychlené ,,evoluci“ dochází právě dnes, kdy do lidské psané komunikace zasahují výdobytky moderní techniky. Plošné rozšíření gramotnosti ve vyspělých zemích světa spolu s dostupností papíru a psacích potřeb učinilo z někdejšího téměř mystického umění zcela rutinní záležitost.