25.06.2012 18:59:43
Latinské písmo
Latinka je nejpoužívanějším písemným systémem současnosti. Používá ji přes 2,5 miliardy obyvatel naší planety. Vznikla ze západního typu řeckého písma zvaného kumejská abeceda, používaného v 8. až 5. století př. n. l. Tento typ písma si přizpůsobili staří Římané k zápisu latinských textů.
V období středověku bylo latinské písmo převzato nejen románskými jazyky (francouzština, italština, španělština, portugalština), ale také keltskými, baltskými, germánskými (němčina, angličtina), několika ugrofinskými (maďarština, finština, estonština) a některými slovanskými
jazyky, mezi něž počítáme i češtinu a slovenštinu. Latinka dnes nicméně převažuje u drtivé většiny evropských jazyků. Díky kolonizaci a křesťanskému misionářství se latinka značně rozšířila i do zámoří. Dnes se s ní proto setkáváme i u původních obyvatel amerického kontinentu a Austrálie, obyvatel východní Asie nebo Afriky. Písmo, které dnes používá značná část obyvatel planety, patří mezi živé odkazy starověkého Říma.
S latinkou se poprvé setkáváme v průběhu 7. století př. n. l., kdy ji pravděpodobně adoptovali od Etrusků Latinové z řecké kolonie v jižní Itálii, zvané Cumae. Abeceda má svůj pevný původ v jazyku fénickém. Z 26 písmen etruské abecedy Latinové převzali celých jedenadvacet. Ta vytvořila základ klasické římské latinky. Když pak Římané v 1. století před změnou letopočtu obsadili Řecko, převzali k 21 etruským písmenům řecké Y a Z. Tím získala latinka svoji dlouhodobě kompletní podobu ve formě 23 písmen. Oproti dnešku chyběly J, U, W a složenina CH. Latinka se z Apeninského poloostrova potom šířila v průběhu starověku spolu s expanzí římských vojsk. Ve východní části říše však byla nadále používána řečtina, v zemích západní části impéria naopak převládla latina. Hranice výskytu této abecedy se v podstatě shoduje s římskokatolickým vyznáním. Z historického hlediska je dalším nejvýznamnějším obdobím šíření latinky 15. století, které považujeme za počátek zámořských objevných plaveb. Další změny potom proběhly v průběhu 19. století, kdy přijali latinku také Rumuni, obyvatelé Vietnamu a Turecka. V zemích s těsnou vazbou na Rusko však v současnosti převládá spíše cyrilice (dnes zvaná azbuka).
Písmo v antice samozřejmě vypadalo trochu odlišně než dnes. Původní velká tiskací písmena se uplatnila na monumentech a náhrobcích. Později se v každodenním písemném projevu užívala kombinace malých a velkých písmen psané kurzívou, protože umožňovala rychlejší a snadnější psaní. Spolu s přejímáním latinky různými národy bylo třeba její původní podobu místně upravovat a přizpůsobovat. Tento fakt se odráží i dnes například v různém využití velkých písmen na počátku slov. Zatímco například ve staré angličtině nebyla velká písmena příliš obvyklá, moderní verze v 18. století používala u všech podstatných jmen velké počáteční písmeno (podobně jako v němčině). Také si mnohé jazyky vytvářejí zcela nové tvary pro zachycení specifických zvuků a hlásek, které stará latina neznala. Paradoxní je, že všechny národy píšící latinkou používají zároveň arabský číslicový systém, nikoliv římský. Římané používali k zápisu číslic písmen I, V, X, L, C, D, M. V současnosti se tohoto systému využívá jen zřídka, zpravidla při zápisu letopočtů. Arabské číslice 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 0 však jednoznačně převažují.
V průběhu 20. století došlo k celkovému úpadku znalosti latiny, která je již dlouho považována za mrtvý jazyk. Univerzálním dorozumívacím jazykem se téměř celosvětově stává angličtina. Přestože anglických rodilých mluvčích je na celém světě ,,jen“ kolem 500 milionů (asi třináctina světové populace), díky povinné výuce v mnoha neanglicky mluvících zemích se tímto jazykem dorozumí nejméně třetina všech lidí na Zemi. Právě angličtina je proto dnes nejvýznamnějším jazykem latinské abecedy.