08.07.2012 10:26:12
První čínský císař
Období Válčících států
Vraťme se přes 2200 let zpátky do minulosti, do dob císaře Čchin Š-chuang-ti. První císař, vlastním jménem Jing Čcheng, se narodil v roce 259 př. n. l. V jeho dobách existovala na čínském území nejprve četná menší knížectví. Ta byla v průběhu mohutných bojů zredukována na pouze sedm mocnějších království, označovaných historiky za sedm mocných knížectví období Válčících států (475 – 221 př. n. l.), přičemž říše Čchin v čele s Jing Čchengem byla jedním z nich. Všech sedm států, jejichž síly byly zhruba vyrovnané, spolu urputně a s nemalou brutalitou soupeřilo o nadvládu přes 250 let.
Separatistické podmínky a rychle po sobě následující války zapříčinily bídu a chudobu čínského obyvatelstva. Úrodná pole byla zpustošena a důsledkem války zemřel nespočet nevinných lidí. K tomu se přidaly přírodní katastrofy a úmyslně zničená zavlažovací a odvodňovací zařízení s cílem oslabit protivníka. Není proto divu, že si národ v takových neblahých podmínkách přál konec války a sjednocení země. Království tehdy fungovala podobně jako evropské středověké státy na feudálním principu, takže obyvatelům bylo v zásadě jedno, kdo jim zrovna vládne.
Sjednotitel Číny
Stát Čchin byl začátkem období Válčících států pouze chudým a slabým knížectvím. V roce 246 př. n. l. se po smrti svého otce jako třináctiletý dostal na trůn princ Jing Čcheng. Jelikož nebyl ještě plnoletý, ujala se regentské vlády jeho matka a její milenec, ministr Lü Pu-wej. V roce 238 př. n. l.
byl ve dvaadvaceti letech oficiálně korunován a uchopil otěže vlády pevně do svých rukou. Nejprve ve svém státě zlikvidoval nepřátelské a odpůrčí síly včetně své matky a vzápětí se vrhl do příprav na rozhodující bitvy s ostatními šesti nepřátelskými státy. Postupně proti nim podnikl řadu úspěšných útoků a kus po kuse připojil jejich území ke státu Čchin, čímž zmnohonásobil jeho rozlohu. Mezi nepřátelskými státy takticky podněcoval spory, aby zničil jejich spojenectví. Jing Čcheng si úspěch zajistil také tím, že jak ve svém státě, tak i za jeho hranicemi rekrutoval velký počet talentovaných a schopných pracovních sil, které později významně přispěly k sjednocení země. Po patnácti letech krutých bojů porazil své protivníky a připojil jejich území ke svému státu.
Před sjednocením země se hlava státu obecně označovala za krále, po sjednocení za císaře (čínsky: Chuang-ti). Ke zvýraznění svých nepřekonatelných zásluh a proslavené úctyhodnosti se Jing Čcheng označoval za Prvního císaře (čínsky: Š-Chuang-ti) a jeho nástupci tudíž nesli titul Druhý císař, Třetí císař atd., čímž se Jing Čchengem zavedené státní moci dostalo nekonečného pokračování. Titul císař byl od té doby používán přes 2000 let. Čchin je označením knížectví a jeho vládnoucí rodiny, proto se První císař často nazývá Čchin Š-Chuang-ti. Jméno někdejšího státu Čchin se stalo názvem pro celou Čínu.
Po všech důležitých a významných krocích pro sjednocení Číny začal První čínský císař v souladu s taoistickou filozofií přemýšlet nad vlastní nesmrtelností. Jeho honba za věčností života se postupem času stávala absurdní. Podle jednoho mága z císařova okolí se panovník obával, že se stane obětí zlých duchů. Z tohoto důvodu bylo místo pobytu císaře vždy tajné a jakýkoli příslušník císařského paláce, který tento příkaz mlčenlivosti porušil, byl popraven. I přes veškerou snahu zemřel panovník v pouhých 50 letech – absurdně prý po požití domnělého léku na nesmrtelnost.
Pohřeb Prvního čínského císaře Čchin Š-Chuang-ti (vládl 221 – 210 př. n. l.) ztělesnil čínskou praxi vytvořit duplikát světa živých v podzemní rezidenci, v níž by zesnulý mohl žít navěky. Posedlost císaře po otázkách smrti a posmrtného života dala základ k postavení obrovské hrobky v hoře Li, jež byla po dokončení 115,5 m vysoká a její základna měřila 485 x 515 m, severovýchodně od města Si-an, do níž se však zatím díky důmyslnému zabezpečovacímu zařízení nikomu nepodařilo proniknout. Spočinul tam společně s armádou vojáků, kteří ho měli strážit na jeho posmrtné pouti.
Nedávný objev s unikátní historií
Vše začalo docela nedávno, přesněji na jaře roku 1974…
Čínští rolníci a jejich pomocníci narazili při hloubení studny na několik podivných hliněných vypá-lených lidských postav a starých bronzových hrotů šípů. Ani v nejmenším netušili, jaký nevídaný objev se jim naskytl před očima, co víc, vlastní nález je nikterak nezaujal a hodlali jej zahodit. Shodou okolností se však na tomto místě nalézal pracovník ochrany historických památek, který si po zhlédnutí nálezu uvědomil, že jde nejspíše o objev mimořádné důležitosti. O objevu okamžitě podal
zprávu nadřízeným pracovníkům z úřadu pro ochranu kulturních památek. Podrobnou analýzou a správným uspořádáním nálezu bylo doloženo, že se skutečně jedná o podzemní naleziště, do kterého bylo při pohřbu Prvního čínského císaře uloženo tisíce postav válečníků a kopí. Toto naleziště označujeme jako podzemní objekt č. 1. Podivné ovšem je, že první zmínky, které se kobky týkaly, se objevily v knihách již ze 17. století, kde existují zprávy o tom, že rolníci již tehdy při zemních pracích narazili na obrovské předměty, které
by teoreticky mohly být pozůstatky hliněné armády. Její existence však byla opět po několik staletí zahalena mlčením. Ve 20. letech minulého století narazil čínský rolník při kopání studny na hliněnou postavu vojáka. Po vyschnutí vody ve studni, což pokládal za špatné znamení, naneštěstí opět nález zakopal. Svého objevu se tedy nakonec tento osmý div světa dočkal až ve zmíněném roce 1974.
O dva roky později byl severně od objektu č. 1 odkryt druhý a později i třetí objekt. Všechny tři
podzemní objekty dohromady zabírají plochu o rozloze přes 25 000 čtverečních metrů, což odpovídá neuvěřitelné ploše 5 fotbalových hřišť.
Terakotová armáda Prvního čínského císaře tedy celou dobu čekala na své objevení. Do té doby poklidně vyčkávala v podzemí a svědomitě plnila svůj úkol – chránit po smrti Prvního čínského císaře. Budí respekt nejen svojí početností, především však precizním zpracováním terakoty. Před dvěma tisíci lety nebyly samozřejmě k dispozici žádné stroje, všech osm tisíc bojovníků proto lidé vyráběli ručně – trvalo jim to více než dvacet let.
Podle odhadů se na výrobě vojáků podílelo až sem set tisíc lidí, mezi nimi také odsouzenci a zlo-činci, dělníci či vojáci. Byli rozděleni do skupin po pěti. Chyběl-li někdo z této skupiny, byly zbývajícím čtyřem setnuty hlavy. Tvrdý systém měl vynutit u poddaných poslušnost.
Při tvorbě vojáků umělci používali žlutou sprašovou hlínu pocházející z břehů Žluté řeky. Postavy se nejdříve odlévaly z forem, poté se ručně modelovaly. Postupovalo se odspodu – chodidla a dolní končetiny, následoval trup, ruce a nakonec hlava. Ten samý postup byl i u výroby koní. Vojenské postavy jsou pozoruhodně živé. Na to, že tu bylo kombinováno omezené množství standardních elementů (tři typy podstavců, dva typy nohou, osm torz a osm hlav), se řadí mezi umělecké unikáty.
K jedinečnosti napomohla široká paleta barevných schémat, aby se jedna socha lišila od druhé co nejvíc, a také individuální vymodelování obličejových rysů a účesů. Nenašli byste zde dvě stejné
postavy. Tvůrci tohoto obrovského souboru zřejmě věřili, že čím budou hlinění vojáci realističtější, tím účinněji mohou sloužit císaři a ochraňovat jej v posmrtném životě. Bojovníci jsou propracováni do nejmenších detailů, jsou vysocí 170 až 190 cm a váží od jednoho do tří metráků. Vojáci měli dokonce i zbraně, které nejsou z hlíny, ale z kovových slitin. Většinu zbraní ale ukradly jednotky vzbouřených generálů při rabování.
Krátce poté, co První čínský císař zemřel a byl spolu se svojí terakotovou armádou uložen do místa posledního odpočinku, říše začala upadat. Nedlouho poté povstalci celou hrobku vypálili. Mnoho soch bylo také úmyslně poškozeno, často uražením hlavy, z hrobky byl navíc odcizen velký počet zbraní. Oheň založený po pádu dynastie Čchin proměnil v prach dřevěné stavby, které měly chránit a zakrývat podzemní komory. Obrovský žár znovu vypálil mnohé terakotové plastiky, které na místo šedé získaly červenou barvu, a řada detailů se deformovala. Uplynulo více než 2000 let, než byly pohřební jámy kolem hrobky znovu objeveny. Během této doby materiál uvnitř ovlivňoval tlak zemské tíže, stejně jako řada záplav. Usazená hlína, jež dovnitř napadala, vyplnila všechen volný prostor v jámách včetně dutin rozbitých terakotových bojovníků. Tyto všechny události tak vysvětlují příčinu, proč nebyla ani jediná socha nalezena neporušená. Většina postav byla rozlomená na několik desítek kusů, některé až na dvě stovky. Většina bronzových předmětů byla zničena, zdeformována či jinak poškozena.
Nejen tisíce střepin a kousků trápí archeology – po vyjmutí nálezů z vlhké hlíny a vystavení ven-kovnímu vzduchu a dennímu světlu vrstva barev na povrchu soch zoxidovala a odloupla se během
několika minut. Původně byli totiž všichni vojáci malovaní. Aby se barevná vrstva zachovala po dobu nutnou ke konzervačnímu ošetření, musí být postavy ukládány a přechovávány ve velice vlhkém prostředí. To však podporuje vznik plísní a dalších mikro biotických procesů. Technologie, která by dokázala barvu uchovat, však doposud nebyla vynalezena. Během několika desítek let výzkumů se již zkoušela nejrůznější řešení, ale u žádného nebyla prokázána trvalá účinnost – to se také stalo v roce 1989 příčinou zpomalení vykopávek. Dodnes byla prozatím odkryta pouze třetina z celkového počtu všech bojovníků, ostatní stále zůstávají pohřbeni pod vrstvou hlíny, stejně tak i jejich panovník.
Průzkumy nejbližšího okolí pohřebního pahorku Prvního čínského císaře vedly k objevení mnoha dalších jam, jež obsahují předměty z kamene a bronzu a také další terakotové postavy. Hliněné
sochy pěšáků, lučištníků, velitelů i jejich koní symbolicky střežící hrobku působí velmi sugestivním dojmem. Tato mlčenlivá masa hledící na východ vstříc nepříteli jakoby ztělesňovala veškerou sílu Číny a měla odstrašit každého, kdo by si – ať už pod jakoukoli záminkou – chtěl na tuto suverénní zemi troufnout.
Hrobka Prvního čínského císaře si tak své tajemství uchovává i na začátku 21. století. Otevřít se ji doposud nikdo neodvážil. Toho, kdo by se o to chtěl pokusit, by prý podle lidových pověstí mohla postihnout zkáza.
Význam hrobek a pohřbívání
Hrobky jsou nejstarší známou formou architektury a nacházíme v nich některé dávno zaniklé prvky umění. Zdá se, že hlavní funkci raného architekta i umělce bylo zajistit potřeby zesnulých. Zakládalo se to na všeobecné víře, že mrtvý existuje po smrti v nějaké oblasti nebo dimenzi dál a že mezi mrtvými a živými je možná komunikace a vzájemná podpora. Mnoho pohřební architektury zdůrazňuje podporu, kterou budou mrtví potřebovat od tohoto světa i nadále. V mnoha starověkých civilizacích bývaly příbytky zesnulých nádhernější než domy živých, které se stavěly z hlíny a slámy.
Pohřbívaly se modely a spodobnění užitečných každodenních předmětů. Mnoho našich znalostí o starověkém způsobu života pochází právě z takových pohřbů. Egyptské hrobky obsahují modely domů a potraviny a hrobky v Číně jsou plné terakotových modelů vojáků, zvířat, sluhů, obydlí, sýpek a studní. V mnoha tradicích se obětovali skuteční lidé a zvířata. Některé hrobky bývaly velké a vícekomorové, aby se do nich vešli i tyto obětiny. V Číně 6. století př. n. l. odsoudil tuto praxi Konfucius a později nahradily živé tvory papírové modely.
I tento zvyk ale postupem doby upadal a nahradil jej tradiční pohřeb tak, jak jej známe dnes. Pouze v některých kulturách se dochovaly staré zvyky, ale ne již tak drastické jako v období, kdy světu vládli nájezdníci.
Císařská hrobka
Císařská hrobka Prvního čínského císaře, tvořící jeho posmrtný doprovod nalézající se poblíž
západočínského města Si-anu, patří mezi mauzolea největšího rozsahu, nejzvláštnější konstrukce a nejbohatšího obsahu na celém světě. Objev terakotové armády byl senzační událostí nejen v Číně, ale i po celém světě. Od tohoto historického okamžiku uplynulo téměř čtyřicet let, během nichž se na projektu soustavně a plánovitě pracovalo. V roce 1979 bylo na místě naleziště vystavěno muzeum, které je významným centrem turistického ruchu a ročně přitahuje tisíce turistů. Aby bylo naleziště dostatečně chráněno před povětrnostními vlivy, byla nad ním v současnosti postavena velká klenutá hala připomínající letecký hangár.
Návštěvníci si mohou terakotové válečníky libovolně prohlížet z vyvýšených lávek. Celá hrobka
je rozdělena na tři menší oddělení, z nichž největší je první, v němž se nachází kolem 6 000 soch. Hrobka č. 2, zpřístupněná v roce 1994, je zatím ještě ve stádiu probíhajících vykopávek. Nachází se v ní plastiky císařského jezdectva: 900 vojáků, 116 osedlaných koní a 356 koní zapřažených do 89 válečnických vozů. Nejmenší z dosud zpřístupněných hrobek (č. 3) obsahuje 68 důstojníků v uniformách ,,vyšší kasty“.
Samotné muzeum již přijalo přes několik desítek milionů návštěvníků, z toho několik milionů ze zahraničí, včetně hlav států a ministerských předsedů. Terakotová armáda je považována za osmý div světa a stejně tak je osmý div synonymem pro terakotovou armádu u Si-anu, hlavního města provincie Šan-si (Shanxi).
Císařova hrobka zatím ještě nebyla otevřena, ale průzkum areálu stále pokračuje a nikdo nemůže vyloučit, že se v budoucnu dočkáme ještě nějakých překvapení…
Reformy a zásluhy Prvního čínského císaře
Důvodem, proč je v Číně dodnes uznáván politický feudální systém vytvořený císařem Čchin Š-Chuang-ti je jednak odklon od separatistických tendencí, ale především císařovo sjednocení mnoha hospodářských a kulturních systémů:
Zavedení jednotné měnové soustavy
Před sjednocením země používal každý stát jinou měnu, což nepříznivě ovlivňovalo cirkulaci zboží a celkovou obchodní činnost. V roce 221 př. n. l. prohlásil První čínský císař měny používané v jiných státech za neplatné a okamžitě zavedl novou měnovou soustavu. Tzv. ,,vyšší měnu“ tvořily zlaté mince, zatímco tzv. ,,nižší měnu“ představovaly kulaté měděné mince se čtvercovým otvorem. Tyto mince s otvorem se v Číně používaly až do konce období dynastie Čchin, potom zanikly spolu s čínskou feudální monarchií.
Zavedení jednotných měr a vah
Současně se zavedením jednotného měnového systému vydal První císař úřední nařízení o sjednocení soustavy měr a vah.
Sjednocení písmových znaků
Čínské písmové znaky měly zpočátku stejný původ, ale kvůli dlouholetému rozdělení země se v různých státech ujala různá provedení. Jeden znak (jedno slovo) v rozličných podobách ztěžovalo plnění dekretů a hospodářskou a kulturní výměnu. První císař pověřil svého prvního kancléře, aby na základě písmových znaků dřívějšího čchinského státu vypracoval standardní způsob psaní a všechny ostatní nestandardní způsoby odstranil. Šíření nového písma bylo dokonce podporováno vydáváním vzorových textů.
Ustanovení o jednotném rozchodu kol
Po vydání nového nařízení byla během několika málo let v zemi vybudována síť silnic pro vozy se standardním rozchodem kol. Kromě výše zmíněných čtyř kroků nechal První císař po sjednocení země vypracovat nový, striktní, ale především jednotný právní řád na základě čchinských zákonů. Dále
nařídil opravu jednotlivých hradeb v bývalých státech, jejich dostavění a vzájemné propojení. Takto vznikla hradba, kterou dnes známe pod jménem Velká čínská zeď. Je nepochybně velkolepým a divuplným dílem v historii lidstva, které ztělesňuje nekonečnou tvůrčí sílu čínského národa.
Stinné stránky Prvního čínského císaře
Navzdory obrovskému a bezprecedentnímu přínosu k rozvoji čínské říše a historie byl První císař, sjednotitel země, strašlivým tyranem. Jeho despotická a barbarská vláda rychle přivedla nově stvořenou dynastii do záhuby. Za jeho vlády se vykonávaly velmi nelidské popravy, například přeseknutí v pase, pohřbení zaživa, rozsekání na malé kousky, utopení, roztrhání za použití pěti koňských vozů, uvaření ve vodě aj. Dále se praktikovalo mučení, tresty na svobodě, vyhnanství a nucená práce nejrůznějšího druhu. Výjimkou nebylo ani pálení knih a pohřbívání přívrženců konfucianismu zaživa. V roce 213 př. n. l. vydal tyranský vládce rozkaz spálit všechny historické spisy, které pocházely z jiných států než Čchin, stejně jako zmizela mnohá díla učenců či Kniha písní.
Svými ohavnými činy chtěl První císař upevnit svou moc, pravdou ale je, že vyvolaly zcela opačný účinek. Po smrti Prvního císaře jej následoval jeho syn Chu-chaj, tj. Druhý císař. Jeho organizační schopnost a nadání řídit stát byly ubohé, byl to prostopášník a popleta, a navíc ještě krutější než jeho otec. Chu-chaj vedl mrzký život plný nepravostí, a tak není divu, že se zakrátko všude začaly objevovat ozbrojená rolnická povstání. V roce 206 př. n. l. došlo ke svržení dynastie Čchin (byla nahrazena dynastií Chan). Oproti záměrům Prvního císaře trvala pouze 15 let.
Velká výstava i v Čechách
V roce 2002 zrealizovali Ralph Grüneberger a Burkard Pfrenzinger svou společnou vizi – přenést dojmy a pocity z tohoto největšího archeologického objevu 20. století do Evropy. Ve starověkých pecích podle původních receptů nechali oba iniciátoři výstavy zhotovit 180 postav terakotových vojáků v původní velikosti, včetně pěchoty, generálů, nižších důstojníků, lučištníků a koní. Dalších 1000 vojáků v bojové formaci bylo vyhotoveno v měřítku 1:10. Velkou výstavu dokresluje i zvukový doprovod a světelná show.
Po úspěchu výstavy v mnoha německých městech terakotová armáda doputovala v květnu 2009 i do Prahy. Potom navštívila Brno (listopad 2010 – duben 2011), Karlovy Vary (únor – duben 2012) a na podzim tohoto roku se objeví i v Liberci, a to ve dnech 7. září – 10. října.