Pochopit minulost znamená porozumět přítomnosti...

10.06.2012 21:57:22

Dělení paleolitu podle převládajících kultur

Starší doba kamenná (paleolit) byla dobou lovců a sběračů, kdy pravěký člověk ještě neznal zemědělství ani nechoval domácí zvířata. Musel se tedy plně spolehnout na lesní plody a především na táhnoucí stáda zvěře – mamutů, sobů a dalších. Paleolit se však dá dělit ještě do jednotlivých období podle převládajících kultur.

Nejstarší umělci - kultura aurignacien (34 000 - 28 000 př. n. l.)

Z této doby pochází vůbec první umělecké výtvory člověka, které oproti dřívějším dobám zaznamenaly znatelný pokrok. Starší neandrtálci totiž teprve začali poznávat základy estetického cítění, vnímání krásy a zdobnosti. To se projevilo například pomalováním vlastního těla, jak to známe třeba u indiánů (dochovaly se zbytky barviva), nebo různě rozmístěnými rýhami na kostech a klech. Máme tedy jisté doklady, že vnímali barevnost a symetrii, ale stěží můžeme jejich výtvory nazvat uměním.

Naopak v kultuře zvané aurignacien se už v západní Evropě objevují první jeskynní malby, samozřejmě jednoduché, nesrovnatelné s těmi pozdějšími v jeskyních Altamira či Lascaux. V jižním Německu pak pravěcí umělci vytvořili z mamutoviny poměrně dokonalé plastiky zvířat i lidských postav. Jde skutečně o nejstarší evropskou řezbu. Morava v této nejstarší době sice už byla osídlená, ale bohužel v takových místech, kde žádné organické materiály nemohly vydržet.

Lovci mamutů – kultura gravettien (26 000 – 20 000 př. n. l.)

Kultura zvaná jinak také pavlovien (podle významného naleziště Pavlov) symbolizuje dnes v českém pravěku jedno z nejznámějších období. Není to jen díky Štorchovu románu s ilustracemi Zdeňka Buriana, který uvedl lovce mamutů do obecného povědomí, ale především díky nejvýznamnějším nálezům z oblasti Pálavy, konkrétně z Dolních Věstonic. V tomto období se totiž právě na jižní Moravě a v Dolním Rakousku rozšířila kultura, jejíž příslušníci se živili zejména mamuty. Ti lidem poskytli dostatečnou zásobu masa, takže měli čas věnovat se i něčemu jinému než lovu. Mimo jiné objevili třeba keramiku – zjistili, že když vymodelují jistý druh sprašové hlíny a pak ho nechají nějakou dobu v ohni, hlína si udrží svůj tvar. Právě tak ostatně vznikla i Věstonická venuše. Naproti tomu Willendorfská venuše, kterou objevil rakouský archeolog Josef Szombathy roku 1908 u vesnice Willendorf poblíž města Křemže na severu Rakouska, není z pálené hlíny, ale z vápence, a je o něco mladší než její věstonická kolegyně. Byla vyrobena zhruba v letech 24 000 – 22 000 př. n. l. Ve srovnání s ní je také nepatrně menší, je vysoká 11,1 cm, zato je širší. Na první pohled je její postava ''tlustší''. Willendorfská venuše má na ňadrech položené ruce a nohy hodně krátké, takže údy byly zřejmě méně důležité. Její složitý účes by mohl zřejmě připomínat dnešní afro copánky. Podle studie z roku 2008 je nejspíš pravděpodobné, že i tato vzácná soška pochází původně z Moravy.

Také na Slovensku, konkrétně v Moravanech nad Váhem, byla před druhou světovou válkou objevena soška, která se podle místa nálezu nazývá Moravanská venuše. Byla převezena do Německa a později se dostala do pařížského muzea. Teprve roku 1967 se natrvalo vrátila domů na Slovensko. Archeologické datování uhlíkovou metodou zjistilo, že byla vyrobena asi 22 800 let př. n. l., patří tedy také do gravettienské kultury. Na rozdíl od svých kolegyň není ovšem vymodelována z hlíny ani z vápence, ale je vyřezaná z mamutího klu. Bohužel se nedochovala její hlava, z tvaru těla je však zřejmé, že jsou rovněž zdůrazněny pohlavní znaky. Nemá ovšem tak široké boky a obecně je štíhlejší než ostatní dvě venuše. Je možné, že mamutí kel svými proporcemi zkrátka širší postavu neumožnil vyřezat.

Kromě lidských figurek tehdy lidé dělali i četné figurky zvířecí. Oblíbenýmmateriálem pro výrobu uměleckých předmětů zůstává však stále mamutovina, čili kly z mamuta. Pravěcí lidé vyřezávali z klů opět figurky žen i zvířat, ale vedle toho už zvládli i nějaké ozdobné šperky jako čelenky, zápony i kroužky. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na mistry rytce, kteří do mamutích klů vyrývali různé obrazce.

Lovci sobů - kultura magdalenien (12 000 – 10 000 př. n. l.)

Nejmladší paleolitická kultura k nám přišla z jižní Francie. V Moravském krasu v jeskyni Pekárka či Býčí skála byly nalezeny mimořádně zajímavé obrazy na kostech, nádobí či kouscích břidlice. Například skupina dvou koní stojících proti sobě, přičemž jeden z nich se pase, nebo dva bizoni v bojové pozici stojící proti sobě. To už je znázorněná scéna a akce, nikoliv jen ojedinělé zvíře. Poměrně nevšední je i rytina soba nebo medvěda v jeskyni Pekárka.

Protože mamuti už před nástupem magdalenienu vyhynuli, museli se lovci soustředit na jiná menší zvířata. Nejtypičtějším je sob. Zobrazení koní a medvědů však dávají tušit, že jejich jídelníček byl o něco pestřejší. Koně tehdy ještě rozhodně lidé nechovali a už vůbec je nepoužívali k jízdě, ale sloužili jako lovná zvěř. Kromě zvířat samozřejmě pravěcí umělci zobrazovali i lidské postavy, a to jak jinak než ženské figurky. Avšak tyto na rozdíl od realisticky zpodobňovaných zvířat pravěcí lidé zobrazovali spíše jen schematicky.